Psychika
Při stěhování je jednoznačně největší nápor na psychiku. Fyzickou dřinu odvedou hlavně stěhovací firmy a na vás pak zbývá ten nejnáročnější úkol – zařizovat potřebné papírování, protože potřebujete nové doklady, nájemní smlouvu, smlouvy s dodavateli energií, záležitosti ohledně zaměstnavatele, školy atd.
Montáž nábytku
S psychikou také úzce souvisí přípravná fáze před stěhováním, která se týká balení nábytku. Mnohem snazší je to u nábytku starožitného, který se nedá rozebrat. Pevný, kompaktní starožitný stůl, komodu, skříň nebo postel pak stačí pouze zabalit do bublinkové nebo flexi tenké fólie a stěhováci jej pak naloží do nákladového prostoru, kde jej ještě zajistí proti pohybu a proloží těsnicím materiálem, např. textiliemi nebo molitanem.
Mnohem složitější je to u nábytku rozebíratelného, ten by se totiž před stěhováním měl rozebrat pokaždé, protože při přepravě jsou velmi namáhané zejména spojovací součásti a díly, a mohlo by dojít k utržení části desek, k vylámání vrutů, k posunutí či zkřížení celé konstrukce včetně křídlových dveří atd. Týká se to většiny moderního nábytku a také vestavěných skříní. A jestliže se budete stěhovat i s kuchyní, tam to samozřejmě platí také. A kdy pověřit stěhovací firmu demontáží a montáží nábytku v Praze?
Když si na to jednoduše netroufáte – před vámi stojí kuchyňská linka ve tvaru písmene U, precizně zhotovená a propojená, a vy jí máte sami rozebrat a na novém místě ji smontovat a přizpůsobit tamním rozměrům místnosti? Už jen při pohledu na horní skříňky vás jímají mrákoty, jak se vůbec do toho máte pustit, když jste to nikdy nedělali. Nechte to raději na profesionálech, protože zrovna u tak složité konstrukce můžete nadělat více škody, než užitku.
Když nemáte potřebný fyzický fond – kupříkladu maminky samoživitelky s malými dětmi stěží budou rozebírat vestavěnou skříň, která vyžaduje silné slapské paže, i když samozřejmě výjimky se najdou a žena kulturistka, vzpěračka nebo atletka takovou práci může považovat za součást tréninkového plánu. Naopak se najdou i muži, kteří si s nářadím příliš nerozumí, např. spisovatelé, filosofové, malíři či hudebníci.